Vlákna stvoření 10. časť

Naše povídání nás zavadí do poněkud jiného světa, než s jakým se setkáváme ve většině současných duchovních učení a ačkoliv jsme se dopustili jen zcela letmého popisu důležitých principů, celkem snadno z nich můžeme odvodit mnoho důležitých skutečností. Jednou z těchto důležitých skutečností je, že není rozdíl mezi fyzikálním a duchovním světem. Protože ať už mluvíme o hmotnosti, výšce, složení, nebo o soucitu, laskavosti, toleranci, mluvíme stále o vlastnostech a můžeme mezi nimi nacházet naprosto shodné vztahy. Z toho pohledu získává posvátná geometrie naprosto jiný význam a jak se ukazuje, mohou být ony kruhy, přímky a trojúhelníky naprosto stejným popisem skutečnosti, jako fyzikální vzorce. Nemusíte se mnou souhlasit, ale čím více budete pronikat do tohoto poznání, tím více budete narážet právě na tuto skutečnost. To samo také znamená, že duchovní zákonitosti, nejsou jakýsi vágní a neurčitý princip vedoucí k naší spokojenosti, ale zcela konkrétní zákony, jejichž naplnění má rozsáhlý vliv na samu podstatu naší existence. Proto, pokud přistupujeme k duchovní cestě formou líbí nelíbí, nemá žádný smysl o cokoliv usilovat.

V realitě našeho světa existují, vzhledem k smyslu naší pozemské existence dvě hlavní cesty. Pozitivní a negativní. Jak se v průběhu povídání ukáže, není to až tak svobodné rozhodnutí jak si můžeme namlouvat. Je to rozhodnutí mezi vědomím tvořením onoho ideálního vzoru a mezi odžíváním následků svých chyb. Oba dva principy vedou ke stejnému výsledku, rozdíl představuje pouze kvalita samotného života. Ono je vždy lepší si ony kosmické síly podmanit, než s nimi bojovat, protože nad vyšším řádem, než v jakém existujeme, nemůžeme nikdy zvítězit. To, o čem mluvíme je úroveň stvořitele, v rámci oné fraktální geometrie květů života. Tedy není to jen otázka víry samotné, ale je to součást fyzikálního procesu, který nazýváme vzestup. Přesně to ukazoval Ježíš přeměnou vody na víno, nebo chůzí po vodě a tak dále. Pro nižší řád je struktura vyššího řádu vždy neměnná a tvoří pevný rámec existence. Takže, jestliže se nacházíte pod úrovní hmoty, bude pro vás hmota pevnou látkou, jejíž fyzikální vztahy, budou nadřazeny vaší vůli. Pokud budete nad úrovní hmoty, budete schopni fyzikální stavbu hmotu ovlivnit svou vůlí. Je to tedy opět o vlastnostech, našemu porozumění a práci se sebou samotným.

Hlavním nástrojem naší proměny je vůle. Je to věc, se kterou máme problém a velmi často spoléháme na Ježíšův výrok o víře, který nám dva tisíce let otloukala církev o hlavu. Tedy pokud budete věřit tomu, co vám tu vykládáme, určitě skončíte v nebi. Přirozeně jde pouze o součást církevní demagogie a přirozeně Ježíš mluvil o vůli, protože právě ona je silovým nástrojem našeho vědomí. Víra je pouhé pasivní uctívání dogma, které nikam nevede a uvězní vás nejen v nevědomosti, ale především v bezmocnosti. Naopak, posilování vůle vede k posílení vědomé moci. Nejde nám přirozeně o ovládání ostatních lidí, ale ovládání dějů uvnitř sebe sama. To je totiž velmi často náš velký problém, protože zůstáváme uvězněni ve vztazích, které nám ubližují, nebo prostředí, které nám škodí, jen proto, že si namlouváme jak silnou jsme osobností. Jednoduše se vzdáváme ovládnutí sebe sama v zájmu ovládnutí někoho jiného. Takže tvrdíme, že například nemůžeme odpustit, protože onen člověk nám velmi ublížil. Chceme se mu tím vlastně pomstít, nenávidět ho, a dokázat mu svou nadřazenost, protože on je viník. Jenže už si neuvědomujeme, že je to on, kdo nás ovládá a manipuluje naším vědomím. Ve skutečnosti se podřizujeme jeho vůli a touze nám ublížit. Tím že jsme naplněni hořkostí a nenávistí, děláme přesně to, proč nám někdo ublížil. Proto svůj postoj naprosto obraťte a nezajímejte se o to, co a komu chcete demonstrovat, ale čeho vy sami jste nebo nejste schopni. Když chci odpustit, ani Satan tomu nesmí být schopen zabránit. Je to mé rozhodnutí a má svobodná vůle. Ano, svobodná. Proto na to nezapomínejte.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=115504265447493&id=100009637597163