Vlákna stvoření (7. pokračování)

Dospíváme do bodu, kdy se nám začíná z popisu cosi vynořovat a co už může posloužit jako základ pro naši duchovní cestu, ale napřed to musíme popsat a pojmenovat. A o ono pojmenovat, jde v tomto případě především, protože jak nám Jan vzkázal, na počátku bylo slovo. To nač se celou dobu díváme a co jsme si popsali jako jakousi bambuli, jsou vlastnosti a ty procházejí celým universem jako vlákna stvoření. Právě na nich celý princip stojí a jejich spojování do jednoty, nebo dělení do svazků, vytváří podstatu veškeré reality. Naši předci věděli, že to nač se dívají, je nehmotné, nehmatatelné a skryté v různých projevech reality. Přesto je to naprosto zásadní pro určení, čím je jakákoliv skutečnost sama o sobě. Naši předci dali vlastnostem název sefiry a ty umístili na strom života. Strom života je ze své podstaty rozložený květ života. To se však k našemu povídání nevztahuje.

Květ života má jednu zásadní vlastnost, o které se vědělo a kterou chápeme jako věčnost. Pokud je složen v dokonalé podobě, sám sebe ukotvuje v realitě skrze nekonečně se generující proces. Tedy květ života sám o sobě vytváří zcela konkrétní formu reality. Abychom porozuměli, musíme se naučit lépe dívat kolem sebe. Na nejvyšší úrovni nalezneme květ života, který bude sdružovat nejvyšší soubor vlastností, tedy svazky vlastností tvořící vše co můžeme v naší realitě objevit. Pod ním budou další úrovně květů, které budou tuto základní úroveň dělit do dalších částí. Například do rostlin a živočichů. V další úrovni to budou květy stromů, květin, ptáků nebo ryb. V další úrovni se pak budou dělit například na šelmy, antilopy a tak dále. To na co se díváme je fraktální geometrie, která onen nejvyšší princip dělí do nekonečného množství forem a podob. Základní princip zůstává stále stejný, mění se pouze složení zvolených vlastností. Ty pak předurčují o jaký druh skutečnosti se jedná. A každý druh si pak uspořádává vlastnosti podle vlastních potřeb.

Naprosto stejný princip se odráží i v našich slovech. Napřed pojmenováváme stromy. Stromy spojujeme pod pojmy listnaté, jehličnaté. Ty pak spojujeme pod pojmem les, dále pak pod pojmem příroda, planeta, sluneční soustava, galaxie, vesmír. Každé slovo na vyšší úrovni sdružuje větší rozsah reality. Ano, naše slova tvoří pyramidu, odkaz našich dávných předků a ta zase popisuje princip uspořádání a rozsahu reality. Každý květ života je tedy bohem nad onou úrovní skutečnosti, kterou tvoří. Bůh a slovo je jedno a totéž. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“

V tomto stavu, bychom mohli popis reality prozatím opustit, protože je dostačující aby si každý vytvořil obraz onoho principu. Zvolili jsme tu nejjednodušší cestu s co nejmenším počtem pojmů a co největší jednoduchostí. Jak se to povedlo, musí každý posoudit sám za sebe a posunout se dál v porozumění. Přemýšlet o těchto věcech a dívat se kolem sebe, aby popsaný princip spatřil v reálném světě. Je pravděpodobné, že tento popis vidíte poprvé a tak si dejte čas mu porozumět a naučit se jej používat. V další kapitole už se zaměříme na samotný květ života. Trochu si jej popíšeme a otevřeme další část vláken stvoření, pod názvem „člověk“.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=114132558917997&id=100009637597163